18:05
Dee: Děkuju za dopis, Shaly, moc mě potěšil.
Shaly: To jsem ráda. Měla jsem takovou literární náladu. Snad jsem někde příliš neulítla.
Dee: Je srozumitelný, naprosto. Neboj.
18:06
Shaly: Cítím se tady hrozně svobodná a všechno mi přijde možné. Jak je ve Velkoměstě?
Dee: To je úžasný. Všechno je stejně jen v Tvé hlavě.
18:07
Shaly: Jen ta knížka mě začíná trochu děsit. :) Máte tam pěkně? Děje se něco zajímavého?
18:09
Dee: Ve Velkoměstě – počasí nic moc. Vlastně je docela hnusně. Poprchává celý den. A já se pořád odhodlávám jít aspoň do obchodu. Zítra se běží nějaký maraton, tak bude omezena doprava a tramvaje. Zrovna zítra, když jedu s kolegyní z práce do zoo. Tak snad nás tam něco doveze. No, a včera jsem vyzkoušela noční tramvaj. A noční sólo procházku. Potřebovala jsem se dostat domů.
18:11
Shaly: Kdepak jsi byla? Noční tramvaje nesnáším. – Až budete v té ZOO. Mrkněte na adopce u surikat.
18:14
Dee: Posedět s kolegyní a zároveň kamarádkou a jejími přáteli kdesi na Bratrově. Musela jsem dojít k Zahradám, dojela jsem na Faustov a pak jsem šla pěšky. Celé to trvalo hodinu! Adoptovala jsi surikatu? :-)
18:16
Shaly: Já ne… :) Ano, to důvěrně znám. Hlavně z dob Maškarády. Centru v noci a vlastně i ve dne jsem si hrozně odvykla.
Dee: Takže někdo, koho identifikuju podle jména.
18:17
Shaly: Surikatu jsem kdysi přes zákaz drbala na hlavičce, málem mi za to ukousla ruku. :) Surikatu adoptoval Superman.
18:20
Dee: Že bych se dozvěděla jméno Supermana?
18:21
Shaly: Tak nějak… :)
Dee: Naším hlavním cílem jsou žirafy. Budeme mít přístup přímo do výběhu, takže drbání bude probíhat naprosto legálně.
18:22
Shaly: No, to máte hned vedle. To vám teda závidím! Bych taky drbala žirafu. Kdysi jsem pomáhala v ZOO při povodních a krmila jsem slona.
Dee: Půjčila jsem si velký foťák, takže snad toho zachytím co nejvíc. Zvířata jsou moc fajn. Neodmlouvají. :-) Teda až na Samsona.
18:24
Shaly: Paráda! Zvířata jsou úžasná. No jo, jenže Samson je osobnost. :)
18:26
Dee: Osobnost je potřeba projevit, to ano. Holt ho ten týden povedu i k disciplíně. :-) S úklidem mi nepomohl. Válel se pod stolem a snažil se chytat mop. Pacholek jeden. Víš, co mě překvapilo? Že ses mi po příjezdu „nahlásila“. A ještě mám něco v hlavě, ohledně Bílé vlajky. Vzhledem k množství dopisů, které jsme vytvořily, mě napadlo časově ohraničit „sběr materiálu“.
18:38
Shaly: Já nevím, přišlo mi to tak nějak samozřejmé… Ani nevím proč… Prostě jsem měla pocit, že bys to měla vědět, že třeba budeš klidnější… Ten návrh se mi líbí.
18:39
Dee: Překvapilo mě to, ale taky potěšilo. :-) Jak jsem psala včera – když vím, že mám počkat, tak počkám. Protože jsme tak domluvené. Nerada čekám, když neznám důvod.
18:42
Shaly: Pořád víc mám pocit, že patříš do mého životního příběhu…
Dee: Jsem ráda, že se Ti můj návrh líbí. – Tušíš už i jak do něj patřím?
18:44
Shaly: Ne, úplně… Ještě je brzy… Jen mi ta naše komunikace připadá správná…
18:45
Dee: Dneska o nás hodně přemýšlím. Podnět mi dala včera večer kamarádka, když jsem se jí s naší komunikací svěřila. Její první reakce byla něco v tom smyslu, že to není dobrý. Měla jsem potřebu si to obhájit. Tak nad tím dnes víc přemýšlím.
18:47
Shaly: Páni, myslím, že tady budu mít celý týden co sledovat… Strašně ráda pozoruju lidi a tady se to fakt sešlo. :) – To mě zajímá… Z toho důvodu se o tom s nikým vlastně nebavím, poté co jsem to některým lidem řekla. Nechci ani cítit, že bych si měla něco obhajovat. Vím, co vím… Víš, že z toho můžeš kdykoliv vystoupit?
18:48
Dee: Vystoupit z čeho?
Shaly: Z té komunikace. Proč si ta Tvá kamarádka myslí, že to není dobrý?
Dee: Myslela jsem, že se o tom bavíš. S Najádami třeba. Se sestrou.
18:49
Shaly: Řekla jsem jim to, ale nebavím se s nimi o tom. Je to moje. Jediní dva lidé, kteří to můžou pochopit jsi Ty a já. Řekla jsem jim, že si spolu píšeme, ale zbytek zůstává nám. Možná i proto, že s Tebou se můžu bavit o věcech, o kterých se ani s těmi nejbližšími bavit nemůžu nebo nechci.
18:52
Dee: Je to taky psycholožka, takže umí mít šťouravé otázky. Zeptala se mě, proč to takhle potřebuju mít, proč jsem vůbec měla potřebu Tě kontaktovat. A já jsem ji na to neuměla srozumitelně odpovědět. Nešlo to, protože to je o nějakém mém pocitu. A asi máš pravdu, že tohle můžeme chápat jen my dvě. Někdy v budoucnu možná čtenáři Bílé vlajky. Nevím. Ale co chci ještě říct, tak mě až překvapilo, jak jsem tenhle náš hrad s příkopem a krokodýlem potřebovala chránit. Pokud je to tak, jak píšeš, pak si opravdu nesmírně vážím Tvojí důvěry. Nějak mě to nenapadlo. Že bych pro Tebe byla v něčem „jediná“.
18:56
Shaly: Je to přesně tak, jak píšu. Nechci nás ohrožovat nepochopením druhých. Můžu se strašně bolestivě mýlit. Ale mě ta naše komunikace přijde krásná. Kamarádka Tě varuje. A já ji chápu. Mé okolí by dělalo to samé a já to nechci.
18:57
Dee: A to jenom proto, že se v minulosti stalo něco, co bolelo.
18:59
Shaly: Asi ano… Myslela jsem si, že znám ještě jednoho takového člověka. A tím byl Princ. Už si to nemyslím. Říkám Ti hodně věcí a nevěřím, že je použiješ proti mně. A teď mám pocit, že jsem potkala někoho opravdového (ještě mimo Tebe) a zvláštně se mi propojujete. Myslím tím Supermana. Ty – Superman – Dáma s kaméliemi – já. Hledám v tom smysl…
19:00
Dee: Nějak nerozumím tomu, co si už o Princovi nemyslíš? Supermana jsem si dosadila správně.
19:01
Shaly: Už si nemyslím, že mi byl skutečně tak blízko, jak jsem věřila. Myslím, že jsem si to jen přála. Dneska jsem hodně otevřená…
Dee: Nikdy nic z toho, co se mnou sdílíš, proti Tobě nepoužiju!
19:02
Shaly: Tím neříkám, že nebyl důležitý… Děkuju Ti za to! Je to možná hloupé, ale potřebovala jsem to slyšet. Promiň mi to.
Dee: Možná byl, jen jinak, než jak to vidíš dneska z pohledu, jak to potřebuješ mít. V pořádku, není co odpouštět.
19:03
Shaly: Díky… Myslím, že můj vnitřní proces v Zemi nezemi začíná…
19:04
Dee: Zrovna teď bych s Tebou radši mluvila, protože mi nejde psát tak rychle, jak bych Ti chtěla všechno říct. Co myslíš tím proces začíná?
Shaly: Můžu Ti slíbit, že naši komunikaci nikdy nepoužiju proti Tobě, Dee.
19:05
Dee: Děkuju Ti. Věřím Ti.
19:06
Shaly: Můj život by se mohl usadit v překrásných kolejích, když tomu dám šanci. Strašně se bojím zklamání. A tyhle dvě věci jdou proti sobě. Potřebuju to vybojovat.
19:07
Dee: Píše Ti Superman?
19:08
Shaly: Píše mi… Pořád… Je teď na Ostrově… Vrací se v týdnu…
19:09
Dee: Dej tomu šanci. Rozhodně ano. Kontakt není bez zranění. Když necháš zvítězit strach, zůstaneš na místě. Ano, pamatuju si, že je na Ostrově. Je moc fajn, že i přes vzdálenost Ti chce být nablízku.
19:11
Shaly: Ha, už jsem Ti to říkala. Není to jen z jeho strany… Má to ještě jeden háček… Je o šest let mladší…
19:12
Dee: Ještě k tomu zklamání – není to příjemné, ale i zklamání, správně uchopené, je dobré k posunu. – Věk je háček?
Shaly: Prosím Tě, řekni mi něco na sebe… Mám pocit, že mluvím jen o sobě…
Dee: Trenér je přeci taky mladší.
Shaly: Je… Ale to taky byla neškodná fantazie…
19:13
Dee: Mi to nevadí, že je to o Tobě. Zdá se mi to teď pro Tebe důležité.
Shaly: :)
19:14
Dee: Ten věk Tě nějak stresuje?
19:15
Shaly: V jednu chvíli jsem se cítila jako Dáma s kaméliemi… A vzpomněla jsem si, jak mě jednou v písemné formě oslovil „mladá dámo“… Trochu jo… Princ se odešel hledat v sedmadvaceti letech…
19:17
Dee: Superman je ale Superman. Není to Princ. Teď tomu líp rozumím. Takže Supermanovi je nebo brzy bude 27?
Shaly: Teď mu bylo čerstvě 26… Má jinou historii…. To je pravda.
19:18
Dee: Zkus se na to podívat takhle – jestli je to ten věk a vám teď něco společného začíná, třeba už to právě našel. Podle mě by Tě s nějakou větší pravděpodobností – pokud to vůbec chceme předpokládat – opustil před dvěma roky, kdy jste na sebe narazili, kdyby tehdy něco vzniklo. – Ha! Čerstvě, to znamená, že to není štír. :-) Takže bude přemýšlet rozhodně jinak.
19:19
Shaly: :)
19:20
Dee: Myslím, že můžeš zůstat klidná. :-)
Shaly: Ne, je to prvodenní beran… Zní to rozumně, co píšeš.
Dee: Můžu to vidět jinou optikou než Ty.
19:21
Shaly: Vlastně by mě zajímalo, jestli jsem ho zajímala už tehdy, jen to nechal plavat… To je vždycky dobrý. Jiná optika.
Dee: K čemu Ti to bude?
Shaly: Zapadlo by to do obrazu… Jo, je to blbost.
19:22
Dee: Zeptej se ho.
Shaly: Bude si myslet, že jsem cvok.
Dee: Já bych si to nemyslela a Ty taky ne. Šup, do toho.
19:23
Shaly: Vím, že si mě dost pamatuje. že jsem se mu vlastně líbila už tenkrát. To by asi mohlo stačit…
19:24
Dee: Ještě před minutou jsi to nevěděla. :-) Ty se ho nechceš zeptat. :-)
Shaly: Jen mi ta informace přišla neúplná. Teď jsem se nad tím pořádně zamyslela a stejně mi tam něco chybí. Večer to zkusím. On to vydrží.
19:25
Dee: Jistě, že to vydrží. Úplně normální otázka přece.
Shaly: To víme Ty a já.
19:27
Dee: Jsem o tom hodně přesvědčená. Mi to přijde jako normální otázka. „Zajímala jsem Tě tehdy alespoň z poloviny tak, jako teď?“ Vždyť to říkám – úplně normální otázka. Potřebovala jsem to vidět napsané. :-)
19:28
Shaly: Některý chlapy to vyděsí. Ta otázka mi nepřijde špatná. Špatný je ten pocit při jejím kladení.
19:29
Dee: Sice nevím, jak probíhá vaše komunikace, ale myslím, že tenhle se nevyděsí. Dej za ni smajlíka, tím ji maličko odlehčíš a je to. :-) Proč bys z toho měla mít špatný pocit?
19:31
Shaly: Že tak žensky vyzvídám.
19:33
Dee: Je to pro Tebe důležité? Je. Nestane se nic horšího, než že odpoví negativně nebo vůbec. Vyzvídat se nesmí? Nebo nemá? Navíc žensky? Jsi ženská, tak se ptej! Do hlavy mu přece nevidíš. A domýšlet se taky nechceš. Já jsem například strašně zvědavá a nemám problém se zeptat úplně na cokoliv, co mě zajímá.
19:34
Shaly: Dobrá, dobrá… Při noční seanci to vyzkouším.
Dee: No proto!
Shaly: Budu muset jít. Za chvíli máme informativní schůzku. Díky za rozhovor. Kupte si se Samsonem něco dobrého.
19:35
Dee: Rádo se.
Shaly: Mějte se krásně. Brzy se uslyšíme!
Dee: Zrovna jsem koukla ven – prší. Jak se mi tam nechce.
19:36
Shaly: Mysli na dobroty! Tady taky začalo pršet.
Dee: Uslyšíme??? Zkouška, jestli pozorně čtu co píšeš?
Shaly: Tak já běžím. Pa. Víš, jak to myslím. A kdo ví…
19:37
Dee: Tvoje první „pa“. Krásné… Opatruj se, Shaly.
XXXV. chat