Možná jsme před pár lety taky hledaly svědka. Svědectví je tak trochu jiný deník. Bílá vlajka je taky takovým deníkem, svědectvím. Svědectví v podobě dialogu. Píšete si deník? Někomu dělá problém psát si pravidelně deníkové záznamy, i když by o mapování své existence a svých myšlenek stál a rád by to dokázal. Možná se takový deník píše lépe se svědkem, který je zároveň čtenářem, posluchačem i inspirací.
Ten pán měl čtyři děti a prý v sobě na pohádky před spaním našel talent. A vůbec netušil, že jednou bude podstatnou část volného času pátrat po dějinách, struktuře a platnosti pohádkových příběhů; pohádky nám totiž dávají nahlédnout velmi hluboko do podstaty člověka.
(…)
Vysvětlil posluchačům, že přání se zpravidla vyplňují proto, že si to dotyčná osoba zasloužila. Ten, kdo si něco přeje, je třeba ve své podstatě člověk dobrý a uvážlivý, ale pod tlakem může učinit nemoudrá rozhodnutí. A málokdy s přáními naloží dobře. První pohádkové přání je vždycky něco extravagantního, dotyčný takové přání učiní v euforii dané chvíle. Druhé přání má zpravidla napravit následky přání prvního. A třetí, poslední přání všechno prohospodaří tím, že se snaží vybřednout z mizérie, do níž ho dostala první dvě přání. Nakonec se dotyčnému zjeví pravda: život, který do té doby vedl, vůbec nebyl špatný a zpravidla potom tak spokojeně žije i nadále. Tak to chodí v pohádkách.
(…)
Pohádky.
Tři přání.
Když se nad tím zamyslel, měl nejméně tři přání taky.
První se mu už splnilo, i když ne tak, jak si to představoval. Draze za něj zaplatil. Ale teď si mohl splnit druhé přání: exil, nový život. Jenom vypadnout pryč. A třetí přání? Tak to už bylo složitější. Jestliže ho prohospodaří, tak ani tentokrát nebude až do smrti šťastný.
(…)
TŘETÍ PŘÁNÍ?
(…)
„Svědectví. Ty prostě chceš svědka. Člověka, který ví. Archiváře své existence. Navíc člověka, který po tobě nebude nic chtít. (…) A možná že takovou osobu najdeš. Lidé zpravidla najdou to, co hledají. Ale nezapomínej na mé varování: je to teď pro tebe takové zlomové období – přecházíš z jedné životní etapy do druhé. Potřeba svědka může být jen dočasná. A ze svědka se také může stát něco jiného. Opatrně – co se týče tebe i toho svědka. Řekl jsi, že to je nezávazné, jenže nějaký závazek vzniká vždycky. Na to nezapomeň. (…) Chce to mít pořád oči otevřené. Svědek se může objevit, když to budeš nejméně čekat. Štěstí se hodí, ale taky se říká, že učitel se objeví v okamžiku, kdy je žák připravený. Jenže svědka nenajdeš jen proto, že ho potřebuješ. Přece si sám uvědomuješ, že nutně půjde o vztah aspoň trochu vzájemný. Musíš být tudíž připravený na to, že svědkem budeš i ty.“
Robert Fulghum: Třetí přání. Praha: Argo, 2004. ISBN 80-7203-618-1.