Ahoj Dee,
Země nezemě plní má očekávání. Už teď jsem si téměř jistá, že je splní. Mám z toho velikou radost. Ignorovat spoluhráče sice skutečně nemůžu, ale myslím, že situaci dobře zvládám. A je to vlastně taková dobrá sociologicko-psychologická sonda do života mužů, se kterými se normálně nepotkávám. Pro děvče jako já naprosto nedocenitelná zkušenost. Jen občas skutečně nevěřím, že takoví lidé (muži) existují. Asi skutečně někdy působím jako schovanka čerstvě uprchlá z kláštera… Ale já jsem za to ráda. Dneska se mi Trenér, který se dost paktuje s těmi kluky, co mě vezli, pokoušel vysvětlit svou životní filozofii, užívá si dobře s partnerkou i bez ní. Ano, správně tušíš, že si mi uzavírá další brána. Podle těhle kluků jsem “frigidní holka”, která si neumí užívat života (tak tomu říkají). Jejich způsob života je mi ukradený, jen posiluje mou víru v to, že takhle skutečně žít nechci.
Střežení Supermanova jména… To snad ani není tak, že bych ho střežila. K minulosti se vůbec nevztahuje. Jen mě napadlo, že když jsi ho nemohla najít u surikat, protože to nešlo, tak možná to jméno ještě nemá být vyřčeno. Nevím proč, mně samotné to nepřijde až tak důležité, ale nějak jsem si říkala, že by to mohlo být znamení, tak jsem sama zvědavá, jestli to tak je a v čem se to projeví.
Samson je brouček. Je mi líto, že se taky nemohl jet podívat, ale Tys mu to určitě vysvětlila. S Tebou je mu teď určitě líp. Mám příliš zaměstnanou hlavu na malého krokodýla, který potřebuje zájem, lásku a rozptýlení. Věřím, že by se snažil být co nejhodnější, ale taky má svoje potřeby. Nechtěla bych ho kazit svou nesoustředěností, kterou by si mohl vykládat jako nezájem. Protože to tak není. Už se na něj moc těším. To je od Tebe hezké, že jsi mu zase půjčila pár vizitek. Byl určitě moc šťastný. Snad Tě moc nezlobí. :)
Koukám, že máš s autem několik skutečně dramatických zážitků. Ty moje tak dramatické nejsou. Je to všechno v mojí hlavě. Pořád se mi vrací jeden sen. Je zima, všude plno sněhu. Na silnici v zatáčce pod kopcem stojí auto s mými kamarády, auto nejede a nemůžou se z něj dostat ven. Pak se nahoře na kopci objeví náklaďák, jede moc rychle a nemůže to ubrzdit, a já stojím na kraji silnice a na všechno se dívám. Jsem úplně paralyzovaná, cítím šílený děs. Vím, že musím něco udělat, ale situace je beznadějná. Probouzím se s pláčem a křikem. Myslím, že ohledně řízení mám ještě dlouhou cestu před sebou.
Zase o Tobě vím trošku víc. Moc mě těší tohle postupné, křehké a vzájemné odkrývání.
Jsem ráda, že jsi pocity z podnětů kamarádky zpracovala a jsem ráda, že jsem k tomu mohla trochu pomoci. A stojím si za tím. Je to o nás, Dee, nikdo jiný, ať ví sebevíc, nemůže ani tušit.
Dáma s kaméliemi. Asi už začínáš vnímat, že Superman hraje v mém životě stále větší úlohu. Jak jsem ty věty myslela… Superman je o šest let mladší než já… Proto jsem psala, že bych mohla mít tendenci rozhodovat za něj, zda do něčeho vstoupit nebo ne. Začínám ovšem přicházet na to, že zralost často není otázka věku. To souvisí i s tím prvním odstavcem.
Jdu se připravit na odpolední trénink. Měj se krásně, Dee, a pohlaď za mě Samsona.
Opatrujte se, Shaly
78. dopis