Re: Pavučiny života (71)

Ahoj Shaly,

usoudila jsem, že po příjemné procházce ještě zvládnu napsat odpověď. Jak bylo u Vévodkyně a jaký byl koncert? Jak to zvládnul Samson?

Slabosti – každý je máme. Málokomu je příjemné, když jeho slabost někdo odhalí. Připadá si zranitelný a hned je připravený k boji nebo k útěku. Obojí jsou klasické poplachové reakce, reakce na ohrožení. A na to každý reaguje jinak. I já někdy použiju výše uvedené modely. Zatím si to uvědomím vždycky až potom, co se zklidním zjištěním, že mi reálně žádné nebezpečí nehrozí, že mi druhý nechce ubližovat. Trochu později, než bych chtěla, ale pracuju na tom. Znát dokonale své procesy, to je běh na dlouhou trať.

Umět se omluvit je pro spoustu lidí těžké. Jsem ráda, že takové ve svém okolí nemám. Možná jsem je kolem sebe měla, ale odehrál se jakýsi filtr a s lidmi, které mám kolem sebe a vedle sebe, jsem spokojená, mám je ráda, nebojím se jich, věřím jim a tohle všechno je vzájemné.

Spolehnout se jen sama na sebe. Jak důvěrně to znám. Pořád tímhle přesvědčením do jisté míry trpím. Většinou, když pomalu začnu přistupovat na to, že by to mohlo být i jinak, dostanu „facku“ a vrátím se zpět k původnímu přesvědčení, které mě nikdy nezklamalo.

Zasloužit si lásku. Mluvíš mi z duše, Shaly. Být “dost” dalo velkou práci a stejně to častokrát bylo málo, nebylo to dost. Nebýt závislý na přízni okolí je hodně velká dřina. Souvisí s tím hodnocení, sebedůvěra, sebeláska, sebepřijetí… Řekla bych, že to je přesně ten stav, ke kterému směřuju. Teprve při zvládnutí těchto dílčích kroků, může žít člověk svobodně. Alespoň moje představa je taková. Uvidíme, až se budu blížit k cíli, jestli to ještě nepřehodnotím.

Že nebylo místo pro Tvé pocity a pro Tvá trápení na mě působí hodně tíživě a smutně.

Těším se, že chumel ohledně Tebe a druhých v Zemi nezemi rozmotáš – píšu si to na seznam jako další bod, který je odložen po Tvém návratu. Za těmi změnami, které si chceš v Zemi nezemi ověřit, tuším změnu priorit ohledně mužů. Přijde mi teď pro Tebe mnohem důležitější pan Záhada, než Trenér. Jakoby se to pole i citově proměnilo. Možná jsem ale taky vedle jak ta jedle. :-)

Jsem ráda, že jsi vyzkoušela experiment s knížkou. Náhody přece nejsou. :-) Taky jsem ráda, že registruješ moji podporu. A inspiruješ mě. Ani já nemám ráda nejistoty a domněnky, to už jsme probraly horem dolem. Takže v rámci postarání se o sebe do některých věcí zkusím říznout. Chci se mít hezky a nikdo to za mě neudělá.

Vojenský výcvik pro novináře?!? Jak se Ti to stalo? Kde ses tam vzala? Napiš mi o tom víc prosím, strašně mě to zajímá! 

Pak na Tebe mám ještě praktickou otázku. V dohledné době budu potřebovat pár knih, které rozhodně nechci kupovat, takže řešením je knihovna. Několikrát jsi zmínila, že do knihovny chodíváš. Asi jich je ve městě víc, že? A do každé je potřeba se registrovat nebo se dá „přebíhat“? Díky za info.

Tak. Tím asi pro dnešek skončím. Měj pěkný večer.

Dee

71. dopis